Loštice – 23. 10. 2012

Když jsme v minulých novinkách hrdě tvrdili že Újezd byl poslední venkovní hraní letos, ještě jsme netušili jak hluboce se mýlíme, neboť na prostranství za Loštickým hotelem Střelnice na nás v sobotu 15. října čekalo minipodium v podobě korby nákladního auta s osvětlením barevnými LED diodami. Jelikož byla venkovní teplota cca 10 stupňů, slibovalo to hraní vskutku nevšední. Hlavou se nám honily pirátské myšlenky na výměnu LED světel za antievropské, ilegální a v dnešní době již skoro undergroundové osvětlení klasickou, alespoň 100W tepelnou koulí (takto dříve nazývanou žárovkou), která produkuje kromě spousty světla také obrovskou spoustu tepla. Nemuseli bychom tak na našem opravdu, ale opravdu posledním veknovním hraní rukama stírat rosu, místy až jinovatku, na strunách :). Teď ale k zásadnějším věcem. Akce byla zřejmě značně utajená neb počtem diváků a posluchačů to vypadalo jako že muzikanti hrají pro muzikanty, což mělo ale i výhody – v publiku byla spousta známých a profláklých obličejů. Několik horkých punčů z přilehlého stánku způsobilo, že jsme na pódium vstoupili v té správné náladě s odvahou námi vlastní jsme se jali bojovat se zmrzlými prsty. Hraní to bylo takřka komorní, neb s námi nebyl bubeník Ivo, maje jakési jiné povinnosti. Zlí jazykové tvrdí že vyměnil jeviště za hlediště na jakémsi koncertu nám neznámé zahraniční skupiny. Během koncertu jsme sklidili několik potlesků a roztančili basistu ponáshrající kapely Dunibuch tak, že mu málem bylo hlediště malé. Po koncertě se vymlouval že se jen zahříval, ale my víme své :)
Další hraní nás čeká v Zábřehu na Moravě společně se skupinou Madalen – více informací v sekci koncerty.
Fotografie z koncertu jsou přidány ve fotogalerii.

Újezd u Uničova – 26. 9. 2011

O tomto víkendu jsme odehráli velmi příjemný koncert ve stodole občanského sdružení František v Újezdě u Uničova. Kromě spousty návštěvníků se tentokrát dostavilo i babí léto, které svojí přítomností způsobilo že lze celou akci považovat za více než zdařilou. Hráli jsme hodinu a půl, za bedlivého dozoru (a poslechu) zvukaře Jirky Válka, který se zároveň stal vrchním roztleskávačem publika a musíme řict že mu to šlo stejně výborně, jako zvučení. Našimi písněmi jsme dokázali roztančit několik nejmenších dětí, které se v druhé polovině koncertu tak nějak shromáždily před „pódiem“ aby jim neunikl byť jen jediný tón našeho koncertu. Za mikrofony bylo ale také veselo, neb kapelník kromě již obligátní ladičky, bojoval se zlolajnými kabely, které, zřejmě jsa zaskočeny jeho přítomností, měly tendence vypadávat z konektorů a způsobovat tak nejen mistru zvukaři nejednu vrásku na čele. Baskytarista Džodžo pro změnu bojoval s bacily, jež se rozhodly že zkusí co jeho organismus snese a jestli umí hrát s horečkou. Klávesistovi Romanovi se tentokrát potíže také nevyhnuly, to když v půli jedné písně náhle vypadl proud a klávesy mu pod rukama provedly něco, co by se dalo nazvat slovy reset. Stejně pak chvíli vypadal i Romanův výraz ve tváři. Bubeník Ivo si tento koncert opravdu odedřel, neboť nemaje mikrofonu byl nucen do bicích mydlit vší silou aby jej alespoň trošku bylo slyšet. To, že se mu to podařilo potvrzuje mimo jiné fakt, že zbytek kapely neztrácel rytmus.
Újezd byl naše letos opravdu poslední hraní „venku“ (byť jen částečně), nadcházející roční období nás opět zaženou na podia v uzavřených budovách.